Fejetony psané s nadhledem jsou věnovány všem, kteří také občas ztrácejí piny, hesla i nervy a sem tam se hádají s těmi, které nejvíc milují! (A pak je to mrzí) Autorka říká, že za všechno může její dědeček. Když byla malá a něco ji pobavilo nebo tomu nerozuměla, poradil jí, ať si představí židli. Na tu židli si vyleze a všechny situace, které se jí dějí, sleduje a hodnotí z výšky. Protože se děje pořád něco, z té židle pomalu už ani neslézá.